1.Kapitola úvod

Můj příběh se odehrává uprostřed moře, na malém ostrově, kde je jenom písek, palmy, ovocné stromy a možná také zvířátka. Jsem Sheila a jsem na pracovní dovolené v Dominikáně se ségrou Lili. A dnes v neděli jsme se vypravili na tenhle malý ostrov, který se jmenuje Marie-Galante. Chceme to tady prozkoumat,  najít křišťálové perly, které najdeme úplně na konci naší výpravy. A jsme tu  taky proto abychom našli lék pro nemocnou delfíní královnu. Jsme zvědaví delfíni. A proto jsme na souši lidé a vodě delfíni. Na hledání léku jen dva týdny a proto si musíme pospíšit. A proto se dáme hned do hledání. Máme také seznam bylin na lék. A teď vám ukážeme náš seznam bylin: je tam jeden zlatý lipový list dva kokosy, tři kousky zlaté trávy také čtyři pampelišky a vzácnou vodní kapradinu. Taky tam máme to nejdůležitější: deset křištálových perel. Je těžké najít vodní kapradinu protože se nenachází na ostrově ale  hluboko v moři. Budeme procházet přes různé překážky, zažívat dobrodružství a taky zábavu.

A teď vám ukážeme mapu toho ostrova.

2. Kapitola První rostlina

Chcete vědět co je vlastně první rostlina? První rostlina je zlatý lipový list. A kde se má vlastně schovávat ten lipový list ptala se Lili. Na mapě je ukázáno že je buď  v keři nebo na zemi či na stromě.  Vůbec ho nevidím, „kde je?“ ptala se Lili. Někde tu musí být. Postupujeme dál pěšinou, ale nikde nic.  Všechny listy jsou popadané, ale žádný list není ten pravý. V tom Lili našla něco divného. Kámen, který byl vystouplý ze země. „Sheilo“ pojď sem. „Ano,” Lili co se děje? Pojď sem a koukni se na ten kámen.  Počkej hned jsem u tebe.

O NĚCO POZDĚJI

Co to má znamenat? Počkej chvíli, o tomhle mi něco paní knihovnice Petra říkala.  Chvíli vydrž, řekla Sheila a začala hledat v knize, kterou si s sebou vzala. Už jsem to našla, je to kámen prvního levelu. A co když ten kámen zmáčknu? „co se stane?” Sama nevím zmáčkni ho a uvidíme. Lili poslechla a zmáčkla ho. Najednou se objevily tančící opice.  Sheilo já možná vím co máme za úkol. My se máme přes ně dostat a nedotknout se jich, jinak nás chytí a odvedou si nás. Přesně tak Lili. A aby toho nebylo málo tak do toho začala hrát hudba. No to nám ještě scházelo. Ale co pak budeme dělat když se přes ně dostaneme. Zeptala se Lili. Jakmile se dostaneme přes tančící opice tak si vezmeme zlatý Lipový list a půjdeme dál, aby jsme se jim ztratili z očí.  Tak radši jdeme na to, než se na nás vrhnout. Vůbec nevím kudy mám jít přes ně, řekla Lili. Běž kudy chceš, řekla jsem.  Setkáme se na konci. A jak? Tancuj jako oni a projdeš kolem nich. Lili a Sheila začaly tančit jako oni a opravdu  jsme se dostali kolem nich. JUPÍ zvládli jsme to. Tady je ten zlatý list Sheilo:  „řekla Lili”. Schovej mi ho do batohu ať  ho neztratíme, řekla Lili. A jdeme dál. Čeká nás další výprava za dobrodružstvím.

3. Kapitola Druhá přísada a duch

Jdeme dál po velkém ostrově najít 2 kokosy které se mají nacházet na Kokosovníku. Má se nacházet někde na rohu ostrova, nebo u řeky. Možná to nevíte, ale je to tady celé jako v bludišti. Proto musíme být opatrné, protože za chvíli dojdeme do údolí ticha. „Proč se to vůbec jmenuje údolí ticha?” zeptala se Lili.  Vůbec nevím, ale za chvíli se to dozvíme. „ÁÁÁ!” jsme skoro v údolí ticha, když v tom se stalo. Najednou nám zlí zkřížili cestu krvelační indiáni. „Co jsou zač!” divila se Lili, celá vyřízená. To jsou zlí krvelační indiáni. A dostali jsme se jim přímo do pasti.  Pojď  schováme se jim, jinak nás chytí. „Tak jo, koktala Lili.  Ale rychle. Utíkali jsme co nám síly stačily.  A než jež jsme stačili doběhnout za keře tak jsme byli lapené. Svázali nás, a odvedli nás do jednoho ze svých stanů,  kde jsme měli být celý den.

Něco nám řekl indián svým jazykem. My jsme mu vůbec nerozuměly. Řekl snad, aspoň to tak znělo.

Sunete po late. To znamenalo. Co tu děláte? Na rote  fola? Proč jste k nám vůbec šli? A vůbec co děláte v našem území? Vy snad nevíte že vstup do našeho je zakázán! Přeložila jsem to své sestře Lili. Jsme tady kvůli tomuhle…chvíli jsem zaváhala a pak řekla. Potřebuje si tady vzít dva kokosy z vašeho kokosovníku, abychom zachránili naši nemocnou delfíní

královnu. Proč nám chcete ukrást dva vzácné a taky posvátné kokosy ?Vážně je potřebujeme. Arolo toTorela sula terola. V tu chvíli přišel náčelník a kývl na indiána. Indián uposlechl a odešel. Hned na to:

Chola tore cho=zdravím vás. Řesoli  to=nesu vám něco k jídlu. Tady máte. Děkujeme, řekli  jsme naraz. A pak hned pokračoval. Jmenuji se Eliáš a jsem náčelník kmene Barevných ptáků. „a ptám se vás, co tady děláte? Zhluboka jsme se nadechli. My vám to řekneme, ale je to naše tajemství .„dobře”, poslouchám. Ve vašem údolí je posvátný strom kokosovník a my bychom potřebovali z něj dva kokosy na lék pro naši nemocnou delfíní královnu. „Prosím” můžeme si je vzít? Poradím se s ostatními a pak vám přijdu říct. Jak to dořekl tak odešel. Poslouchali jsme náčelníkovi kroky. Když odešel ze stanu ještě něco řekl strážníkovi. Říkal: za čtyři hodiny jim doneseš  oběd.  Ani o minutu dřív a ani později „rozumíš?” pak  se  otočil k nám.Za tři dny  uvidím jestli vás i  s kokosy nebo bez kokosů, vůbec propustím. „ jakmile to dořekl tak si nás změřil pohledem. A pak odešel. Poslouchali jsme ještě chvíli jeho kroky do té doby dokud byli slyšet. „Tři dny to nevydržím, musíme se odsud dostat.“ Nedostaneme se odtud Lili, vydržíme tady do pátku a potom půjdeme dál. Tak jo: ale královna umírá musíme ji zachránit, máme na to jen týden a půl. Já to vím, ale co můžeme dělat. To nevím, ale tak co, zůstaneme tady. A nakonec i Lili s tím souhlasila. A tak jsme se pustili do toho jídla, které nám přinesl náčelník. Jakmile jsme dojedli tak jsem řekla: je už pozdě Lili půjdeme spát a ráno uvidíme. Tak jo řekla Lili a obě jsme usnuli. Brzy ráno jsem se probudila z neklidného spánku, a najednou jsem slyšela divný zvuk. „Co se děje,” zeptala se Lili, která se zrovna taky probudila. Slyšela jsem divné zvuky.

A zase:„Aůůůůů.”Co to bylo. To nevím, ale znělo to děsivě. „A teď zase nic neslyším. ”asi to už přestalo. Aha asi jo. „Tak jo, Lili pojďme zase spát.” dobře řekla Lili a obě jsme usnuli. V osm ráno jsme  se probudili a všimli jsme i  pověšeného plánu dne na tom stanu. „tak jo, řekla jsem a začala číst plán dne. V devět hodin je snídaně, potom máme procházku indiány, ve dvanáct je oběd po obědě je polední klid. Po poledním klidu máme zařízený kroužek tříhodinového tancování, zase s indiány a potom máme hodinu pauzu než bude večeře. Po večeři nás čeká hodina veslování a v devět nás čeká jako poslední večerní klid. Jediná věc proč musí být všechno s indiány? To vůbec nevím proč to tak je. Asi nás chtějí mít pod dohledem, jinak nevím. Tak co budeme dělat, zeptala se Lili. Budeme asi ještě půlhodinky ležet.

Hned jak jsem to dořekla, Lili na to řekla. To je teda pěkně nabitý program řekla Lili. „To teda.” za půl hodiny nám donesou snídani, pojďme si ještě chvíli odpočinout. Tak dobře, řekla Lili a zrovna v tu chvíli jsme obě usnuli.

   O něco později.

Bylo za pět minut devět když jsem se probudila. A hned na to se probudila i Lili. V tu chvíli k nám do stanu přišel náčelník, který něco nesl. „Dobrý den, zdravím vás.” jsem náčelník indiánů tohoto kmene a nesu vám nesu vám snídani. Děkujeme za snídani náčelníku. „Není zač, ”řekl a pak odešel. Jak indián odešel, koukli jsme se co nám přinesl ke snídani. Měli jsme tam nějaké chlebíčky, máslo, a kousek šunky a taky indiánský čaj a trochu vody. Když jsme dojedly bylo půl desáté a tak jsme měli půl hodiny než si pro nás měli přijít indiáni a s nimi  jsme jít na procházku. „Fajn,” co budeme dělat. Tak chceš si ještě zavřít na chvíli oči?  „tak jo,” souhlasila Lili a obě zase usnuly. Dokážete si představit procházku s indiány a nejen procházku prostě všechno s indiány.

Bylo za pět minut deset když jsme se probudily. Zrovna k nám přišel indián a řekl: „Teď půjdete s námi ven. Budeme jezdit na koni“, tak se připravte. Přikývly jsme. Jsme připravené „pane!” pak nám rozvázal nohy a šli jsme ke koním jako vázané. Připadala jsem si jako kůň, ale radši jsem nic neřekla. Šli jsme do lesa  směrem k řece, kterou jsem vůbec neznala a u ní jsme zastavili. Tohle je řeka Akár a vaším úkolem je si sednout na tyhle koně a dovézt nás zpátky do tábora. Budete vlastně něco jako naši průvodci. „dobře”, řekli jsme a vyhodili nás do sedla. A ještě jedna připomínka. Jestli nás nedovedete do tábora tak zůstanete v našem táboře navždy. „Můžeme?” zeptal se. „Přikývli jsme.“ Tak jedem, zavelel indián a jeli jsme. Vyrazili jsme zpátky kolem řeky Akár pak přes les a nakonec kolem malé vesničky hned do tábora. Zvládli jste to skvěle, prohlásil indián. Pak nás odvedli do stanu.Za půl hodiny vám doneseme oběd. Zatím si můžete odpočinout. „Po těch slovech odešel.”Jupííííííííííííí, konečně odpočinek jásala Lili. Tak já se na chvíli prospím, řekla Lili. Půl hodiny se můžeš prospat Lili já tě kdyžtak vzbudím. Tak dobře řekla Lili a usnula. Dlouho jsem přemýšlela jak to bude dál, kam se vydáme. Přemýšlela jsem tak dlouho až nakonec bylo za pět minut dvanáct když se Lili probudila a zrovna v tu chvíli přišla indiánka, který nám nesla oběd. Tady máte oběd, řekl a položil  tác s jídlem. Ve třičtvrtě na jednu

 si pro vás přijdu a odvedu vás za náčelníkem a potom uvidíme co dál. Po té větě odešel. Potom jsme se koukli co nám donesl indián k obědu. Je tu pár chlebíčků,  ryba, brambory a bylinkový čaj. To vypadá chutně, řekli jsme obě naraz a začali jíst. Bylo půl jedné když jsme dojedli a hned o pár minut později si pro nás přišel indián. O chvíli později jsme byli u náčelník, který seděl u ohně a čekal na nás. „Tady je máte náčelníku!” Chovejte se slušně, slyšeli od indiána než nás poodstoupil. Vy chcete naše dva kokosy,  že ano. Přikývli jsme. Pojďte za mnou, řekl a my jsme šli. Šli jsme do lesa až na hezké posvátné místo, kde jsme se zastavili a náčelník řekl. Rada mladých rozhodla že si je můžete vzít. „Jste propuštěné. vezměte si ty kokosy a můžete jít. Děkujeme, řekli jsme náčelníkovi a běželi ke kokosovníku. Doběhli jsme k jednomu ze stromů a rovnou jsem řekla: Lili, nastavím ti ruce a ty vylezeš na  strom. Dobře, řekla Lili a hned jsme  se dali do toho. Jsem nahoře, Sheilo chytej. Házej Lili. Tak jo řekla Lili a hodila mi dva kokosy. A teď  skočím dolů  Sheilo. Skoč Lili! A Lili skočila dolů.

Když Lili skočila dolů  chtěla mi je  podat, najednou se jí oba rozletěli jako by to někdo vzal. Snad duch. CHACHACHÁ! Tady jsem, řekl a objevil  se i  s kokosy před námi. Dáš nám ty kokosy duchu? Dám, ale chyťte  si mě. Tak dobře, jdeme na to Lili. Běželi jsme za duchem až jsme ho chytili. Tady máte ty kokosy a běžte. Příště  si na vás dám větší pozor.

                                            4. Kapitola trávník  

Naše výprava stále nekončí. Zbývá nám pouhých devět dní na to abychom mohli královnu zachránit. Naše výprava pokračuje k jedovaté řece. A víte proč se jí říká jedovatá řeka? Protože jsou v ní masožravé květiny a taky je celá zelená. Tak pojďme k ní a my vám potom prozradíme co je naším úkolem. Támhle je,  řekla Lili a opatrně jsme se blížili k ní. Naším úkolem je jí přejít, tak abychom nespadli do ní. Jinak se utopíme a ještě k tomu nás sní ty masožravé kytky. Pak až tu řeku přebrodíme tak musíme najít tři kousky zlaté trávy. Ještě aby toho nebylo málo tak se ze shora vynořili liány a na vodě se objevili  klády. Hýbali se sem a tam. Vypadá to tady tak jako by se hrálo na sochy. Znáte tu hru? Když hraje hudba tak se tancuje a když přestane tak se máme zastavit a nehýbat se. Když už jsme vám to vysvětlili tak jdeme na to. „Tak kam skočíme nejdříve?” zeptala se Lili. Skočím na levou kladinu a pak ti podám ruku Lili. Dobře odpověděla a skočila jsem. Když jsem doskočila na kládu, tak se rozhýbala a odjela pryč. ÁÁÁ! co to je? Ptala se Lili. Lili vydrž až k tobě přijedu zpět tak ke mně skočíš. Ano Lili. Přikývla. Dobře už jsem skoro u tebe, a teď skoč Lili. Jak jsem řekla tak Lili skočila. Doskočila na kraj klády a málem se zřítila do řeky. „Pozor, Lili se najednou zachytila klády.” V tom jsem jí chytila za ruku a vytáhla ji.

„Dobrý Sheilo jsem v pohodě.Ještě že jsem nepadla do té vody, to by už dávno bylo po mně.”To jo, protože jsou po celém dně. „Tak jo Lili můžeme jít na další překážku. Jsi připravená?” Ano, řekla Lili a pokračovali jsme. Kam teď ptala jsem se sama sebe. Tak jo Lili,chyť se mě za ruku a skočíme spolu a chytneme se tamhleté liány. „Teď!” řekla jsem a skočili jsme. Jakmile jsme chytili liány, tak ta liána s námi odjela. Seskočíme támhle na tu kládu, pak uvidíme co dál.  „Už žádné klády nevidím co budeme dělat, přemýšlela jsem nahlas. „Budeme ručkovat? ptala se Lili.”  „Nejspíš budeme muset ručkovat, řekla jsem.Tak jo řekla a začali jsme ručkovat.” Lili ručkovala první a já za ní. Mě to pěkně vysiluje, řekla. „ Už jsme skoro na konci Lili teď to nemůžeme vzdát. Jupííííí, jásala a pokračovali jsme. Zastavila  se Sheila  u poslední liány a řekla jsem. „ Teď musíme skočit Lili řekla jsem a skočili jsme.” Už jsme konečně na druhém břehu. Kolik je hodin zeptala se mě Lili. Podívala jsem se na svoje malé hodinky a řekla: hodiny ukazují půl šesté Lili. To už je tolik, divila se. Pojďme najít ten kousek zlaté trávy a pak si najdeme místo k přespání.  „V dáli něco divného vidím, řekla jsem. Lili pojď ke mně, našla jsem ten zlatý kousek trávy. „Kde? počkej jdu k tobě. Už jsem zde.” Jupí tady je. Dám ti ho do batohu a půjdeme si najít místo kde přespíme. Támhle třeba hezké místo pod tím stromem. To není špatný nápad Lili lehneme si sem, pod tenhle strom. Ráno půjdeme dál na další výpravu za dobrodružstvím. Mám trochu hlad. Nenatrháme si ovoce do hrníčku? zeptala se Lili. Tak jo Lili stejně mám taky trochu hlad. Potom jsme začali do hrníčků sbírat: jahody, borůvky, maliny a ostružiny. Zatímco jsme trhali zvířátka nás tajně pozorovala. Sheilo jdi klidně kousek dál a potom se najdeme. Začala jsem trhat dál a pomalu jsme se od sebe vzdalovali. Sheilo kde jsi bála se Lili. Tady počkej dojdu k tobě. Už jsem u tebe. „Kolik toho máš?” ptala jsem se Lili. Hrníček řekla. Já taky řekla jsem. Nepůjdeme už pomalu k našemu stromu abychom se najedli? ptala se nedočkavě Lili. Tak dobře souhlasila jsem. „Jupíí!” zajásala. A tak jsme šli. „Tady!” sedli jsme si pod strom a začali jsme jíst šťavnaté ovoce. Půlku hrníčku jsme si nechali na později. Jakmile jsme se najedli tak jsme vyrazili dál.

Ten další kousek trávy se má nacházet v tajném údolí zvířátek. Tak do něj vyrazíme, „ne?” pak se zarazila… Ale kudy? ptala se. Směr sever Lili.Tak jo vyrazíme na sever. Už jsme v údolí zvířátek, a najednou jsme někoho slyšeli zpívat. Znělo to krásně. Takovou písničku jsem nikdy neslyšela. Ta písnička zněla takhle:

Pod tou břízou, kde ptáci zpívají.

jsme tu sami kdo to k nám přichází.

My je známe.

A druhý řekne:  

Nebuď chytrý ty můj zlatý.

Já je taky znám. Pojďme je přivítat ať se mají v našem údolí hezky.

Tak dobře, ale musíme zjistit jestli se jim dá věřit odpověděl druhý ptáček a letěl všechny sehnat. „ Aby jsme je přivítali všichni v našem krásném údolí.” jak to řekl tak letěl. Za chvíli se všichni shromáždili před námi. „Vítáme vás v našem údolí: co od nás potřebujete?” zeptal se jeden ze zajíčků. „ Milé zvířátka.” začala jsem. Ve vašem údolí se mají nacházet zlaté kousky trávy a my bychom si potřebovali jeden vzít. Nevíte náhodou kde se nachází. Víme pojďte za námi a my vás tam dovedeme. Šli jsme přes malý lesík, pak kolem malého potůčku potom přes malou jeskyni až nakonec jsme dorazili na krásnou malou louku. 

 Šli jsme chvíli po louce a za chvíli jsme byli na místě. Vemte si ho, ale nejdříve nám řekněte na co je potřebujete! Potřebujeme ho na lék pro naši nemocnou královnu. Uděláme  pro vás výjimku, ale jenom výjimečně. Dobře tak si ho vemte. Děkujeme, řekli jsme a Lili vzala jeden kus zlaté trávy. Pak mi ho podala a já jí ho dala do batohu. A víte kudy se máme doprostřed ostrova k velké jabloni? Jděte tudy přes zlatou louku kolem lesa a rybníka a hned tam budete. Děkujeme a nashledanou,” nashledanou, řekla zvířátka na oplátku a my opustili jsme údolí. 

                              A naše výprava pokračuje:

Do konce naší výpravy zbývá jen týden a musíme ještě jeden kus zlaté trávy, čtyři pampelišky a tu vodní kapradinu. A teď zpátky k naší výpravě. Jdeme doprostřed ostrova pro poslední kousek zlaté trávy. Takže si vezmeme ten kus trávy a půjdeme dál, ptala se Lili. Možná jo, ale nemyslím si že to bude tak lehké. Taky si to myslím,  ale uvidíme. Jdeme zpátky přes les kolem rybníka a nakonec přes zlatou louku jak nám říkala zvířátka. „Už jsme tady tak kde je?” Tady je Shelo už ho mám. „JUPÍ” našla jsem ten kus trávy. Na chvíli jsem se zarazila. Myslela jsem si že se něco stane, ale nestalo se nic. Sheilo co je? Pak jsem se vzpamatovala. Dej mi ho Lili a já ti to dám do batohu. Pak jsme vyrazili na další výpravu za dobrodružstvím.

                     5. Kapitola Přátelský výlet a dvě pampelišky

Tentokrát se mají dvě pampelišky nacházet kousek od středu ostrova. „Směr sever!” řekla Lili a my jsme vyrazili. A tak jsme se tam vydali. Když  dorazili na to místo začali jsme hledat. Nikde tady není tak kde jsou? „Máme se  vydat do leva k tamtomu stromu. „Tam se to má nacházet?”  Aspoň to říká mapa. Na chvíli se zamyslela, ale pak nakonec šla k tomu stromu. Když došla ke stromu rozhlédla se. Koukala na něj a pak kolem něj. „Tak co je tam ta pampeliška?” není vůbec tu není. Zdálo se  mi to divné. Nic se nedělo… Slyšeli jsme jak foukal vítr a větve se u toho pohnuli. Jako by se nic nestalo. Pak jsem řekla. „Lili uteč odtamtud!!!” proč? ptala se. Jak to dořekla, strom který byl před ní rozevřel svůj kmen a vzcucnul ji do sebe jako malinu. „Lili”, zakřičela jsem a vklouzla za ní do tunelu dokud se nezavřel. Měla štěstí, protože hned když tam vklouzla tunel se za ní zavřel.Jeli jsme dlouhým tunelem.  „ÁÁÁ” Sheilo pomóóc! Křikla Lili. Počkej hned budu u tebe. „ÁÁÁ!” Najednou Lili dojela nakonec tunelu. Když se vzpamatovala co se vlastně stalo. Pak řekla: „Sheilo kde jsi?” zavolala do tunelu a najednou jsem byla u ní, když u toho jsem spadla na zem. Jsi v pořádku? zeptala se. Jo jsem a ty? „Já taky.” a hned na to dodala: „kde to vůbec jsme?” Nevím, ale pojďme odtud vylézt. „Pojďme tamtím tunelem.” tak jo souhlasila jsem a vydali se na cestu. Když jsme do něj vešli připadali jsme si jako ve skladišti. Všude plno odpadků po zemi se válí kosti, ale taky tu jsou zkamenělé vraždící sochy. Věřte mi nepřáli byste si tady být. Vůbec se mi to tu nelíbí. „Hele” tamhle je světlo pojďme tam.