Julie Rausová
Jak prožila koronavirové onemocnení své dcery správní radní školy
Naše skvělá správní radní zažila opravdu těžké chvíle, kdy jedna z jejích dcer onemocněla koronavirem. Požádali jsme jí také o článek, aby nám všem popsala těžkou situaci, kterou zažila celá jejich rodina. Jsme vděční za práci Julky pro naši školu.
Období koronaviru přineslo nové výzvy pro každého z nás. Někdo se radoval, že nikam nemusí,
někdo byl smutný, že musí zůstat doma. Najednou jsme se zastavili a ptali sami sebe, co se to děje,
v jakém světě žijeme a pro co žijeme. Život se změnil, my jsme se začali měnit. Kromě toho, že byl
koronavirus náročný sociálně, ekonomicky, byl velice náročný po fyzické stránce, přinesl mnohé výzvy
naší psychice a pro ty, kteří věří v duchovní stránku života, to byla také duchovní bitva.
V naší rodině se v průběhu koronavirové epidemie odehrával boj na všech zmiňovaných frontách,
fyzické, psychické i duchovní. Naše dvě dcery studují v Anglii. Všichni víme, jak se koronavirová
situace v Anglii zdramatizovala. Naše dcery přiletěly z Anglie, na konci března, jedním z posledních
možných letů. Hned od počátku jsme nemohli být, jako rodina, spolu. Mohli jsme se stýkat jenom s
rouškou přikrytým nosem a ústy 2 metry od sebe. Takže na letišti nebylo žádné přivítání objetím.
Doma to bylo tzv. domácí vězení, kdy se podávalo jídlo v, na tento účel, odděleném pokoji a nádobí.
Neustále se desinfikovala koupelna, kuchyň a WC.
Vlastně by se vše dalo zvládnout, pokud by, při koronavirovém testu, byly obě dcery vyšly negativně.
Ale negativně vyšla jenom jedna z nich. Druhá byla pozitivní. Naše ,,domácí vězení“ se rozšířilo na nás
všechny. Všichni jsme byli v karanténě se zákazem vycházení. Nemocná dcera zůstávala celé dny ve
svém pokoji, aby nenakazila nás ostatní. Zdravá dcera, byla negativní, ale zůstávala ve svém pokoji,
aby se nenakazila od nemocné sestry a případně od nás, rodičů. Nás nikdo netestoval, test se měl
dělat až po uzdravení nemocné dcery a jejím 2x negativním testu. No a my, rodiče, jsme nesměli jít
ven, abychom nenakazili lidi venku.
Nedovedete si představit, co to znamená, žít v jedné domácnosti a přitom udržet bezinfekčnost všech
možných a nemožných koutů a předmětů. Najednou si uvědomíte, že vlastně nemůžete chytit nádobí
nemocné dcery jenom tak, rukou, že musíte užívat rukavice. Nemůžete za dcerou jít a pohladit jí,
když je jí špatně, protože ohrožujete sebe i zdravé členy rodiny. Nesmíte ,,se zapomenout“ a prát
dohromady ručník nemocné dcery se svým ručníkem. Denně desinfikujete kliky, myjete podlahy a
pečujete o nemocné dítě víceméně skrz mobil a donášku jídla a pití. Dítě statečně bojuje s nemocí,
ale objevují se projevy, které jste doposud, u něj, nezažili a absolutně nevíte, co znamenají.
Mojí, naší záchranou v tom všem bylo to, že jsme se mohli modlit k Bohu. Vlastně když jsme jeli pro
naše dcery na letiště, tak jsem se v autě modlila. Tehdy jsem si vzpomněla na verš: ,,Až dosud jste za
nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná“.
Je to část z oddílu Janova evangelia, ve kterém Pán Ježíš, v posledních dnech před ukřižováním,
povzbuzuje své učedníky, aby prosili Boha, protože Bůh je miluje, všechno ví, chce je naplnit radostí.
Bůh, nebeský Otec, chce dát radost učedníkům i nám, lidem, kteří o tuto radost stojíme.
V průběhu nemoci naší dcery jsem si uvědomila, že když bych cokoliv dělala, jakkoliv byla perfektní,
dokonalá, nedokážu ochránit zbytek naší rodiny ani sebe sama, nedokáži ovlivnit vývoj nemoci naší
nemocné dcery. Tak jsem se modlila a prosila o to, aby všechny moje chyby při péči o rodinu byly
přikryté Boží mocí a aby se dcera uzdravila bez následků.
Po třech týdnech jsme byli všichni testování a všichni jsme vyšli negativně! Naše radost se naplnila!
Dcera byla evidována jako vyléčena! My, manžel, druhá dcera a já, jsme byli vedeni v evidenci jako
zdraví. Dodnes všichni naši známí, přátelé i lékaři kroutí hlavami, nechápou, jak se to mohlo stát, že
jsme se nenakazili všichni. Považují to za zázrak. Oslavili jsme to slavnostním obědem a dortem,
poprvé spolu u stolu, bez roušky, s radostí, že ne koronavirus, ale Boží moc vládne v našem domově.
Přeji vám všem, aby jste, v tom pokoronavirovém období, prožili hodně radosti z dobrého zdraví,
z toho, že můžete být spolu a že koronavirus nevládne ve vašem domově.
- Recenze
Skupina
Vyhledávání článků