V úterý 11.3.2020 pan ministr zdravotnictví prohlásil, že se nebude moct do školy. Nejdřív jsem se radovala, ale pak jsem byla celkem naštvaná, protože zakázal to, že se nesmí konat akce přes 100 lidí.

To však ještě ušlo, ale pak to snížil. Máma mi oznámila, že nebudu moct chodit na tréninky, ale ještě horší bylo to, že to zakázal přesně před našimi závody, a to mě fakt hodně naštvalo. Další důvod byl, že nemůžu vidět kamarádky z týmu.

Když začala online škola, připadalo mi to takové zvláštní, že nejsem ve škole. I tréninky byly online - balet, posilování, ale led moc chyběl.

Myslela jsem si, že to bude trvat chvilku, ale v tom jsem se zmýlila. Byla jsem čím dál tím smutnější, že nemůžu vidět kamarádky. Naštěstí jsem si s nimi mohla popovídat přes telefon, ale radši bych je viděla naživo a hrála s nimi něco venku.

Skoro každý den jsem se nudila a neměla co dělat. Ven se mi nechtělo, protože jsme museli mít roušku, ve které se nedá skoro vůbec dýchat, do toho byla zavřená hřiště, takže jsme mohli chodit jen na procházky. Občas jsem se byla projet na koloběžce. 

Bylo to celé pro mě strašný nezvyk. Snad už brzy budeme moct jít do školy, abych mohla vidět kamarádky, protože je mi bez nich smutno. Mám ale radost, že po více jak dvou měsících už zase můžeme trénovat na ledě a snad i vše ostatní už bude zase normální.