Mirka Adamcová
Heřmánek v koronaviru

Od druhého dne po uzavření škol jsme začali učit online. Byli jsme dva kroky před rozhodováním MŠMT.  Když nám říkali rodiče a okolí, že jsme super, že jsme začali tak rychle, ani jsme si to neuvědomili. Vždycky odpovídám, že jsme v podstatě byli připravení, díky práci v českém jazyku v 6. třídě a díky Johance. Johanka byla v předchozím roce velmi často nemocná z důvodů slabé imunity a ve třídě nám často chyběla její přítomnost. A tak jsme se s rodiči domlouvali, jak by šlo se připojit z domova online a tak jsme postupně připravovali tuto možnost. Hodně nám v tom pomohl Johančin tatínek, který nám doporučil první systém Whereby.com , v němž se následně celá škola připojovala. Výhodou tohoto systému bylo, že se nikdo nemusel registrovat ani přihlašovat a že stačilo mít jen odkaz.

V průběhu času jsme vstoupili do několika online systémů.  První trojročí si pochvaluje Whereby.com, zbytečně jsme se snažili zprovoznit Zoom, ale nakonec jsme část druhého trojročí převedli na systém Google učeben a Google Meet. To ovšem nemluvím o deváťácích, kteří si systém vybírali sami s učitelem, a ten se jim jen rád přizpůsobil a vyhověl jim.

To, že se zavře škola, jsme se dozvěděli ihned a sledovali jsme s žáky online tiskovou konferenci vlády.  Potom jsme ještě ve škole zabalili dětem všechny materiály, sešity a učebnice a také zřídili každému žákovi první online systém na Umíme to. Umíme to  ve škole běžně používáme společně s jinými systémy. Naše online vyučování začalo tím, že jsme v loňském roce věnovali celý rok jednu hodinu v několika třídách  Scio testům do hodin v českém jazyce. Tehdy jsme český jazyk učili dva učitelé, učitel informatiky a českého jazyka a učitel českého  jazyka. V hodinách jsme používali  pro nás klasické pomůčky – třídění kartiček, Montessori pomůcky, vlastní pomůcky ve stylu Montessori a tvůrčí psaní. V hodinách češtiny Scio vedl učitel v textech do hodin a procvičoval jiný způsob výuky. Nakonec se nám tyto dva způsoby výuky online osvědčily. Říkali jsme si, že i když s dětmi děláme český jazyk jinak, ať je připravíme na jiný způsob vyučování a přemýšlení o českém jazyce. To se nám hodně vyplatilo a žáci byli výteční ve srovnávacích testech Scio. Jednoduše proto, že s testy měli zkušenosti a věděli, jak o nich přemýšlet. Postupně jsme přidávali další systémy, jako Umíme to či Matika in a Čeština in a ještě mnoho dalších a výborných a předáváme poctivé poděkování jejich tvůrcům komerčním i nekomerčním.

Tiskovou konferenci online jsme tedy sledovali na počítačích, které měli žáci před sebou, protože pracovali již v letošním roce na těchto online tréninkách více a přenesli jsme je z počítačové učebny do normální učebny pomocí levných MacBooků zakoupených na E-bay.  Pro tyto účely naprosto skvělé, něco jako traktor v počítačích. Když upadne, nemusíte ho vyhodit,  a online testy zvládne. Některé děti si nosily i svoje vlastní notebooky, ale to nebylo úplně spolehlivé,  především z důvodů zapomínání. Tyhle děti  mi pomohly v den D, poslední den školy,  zavést pro celou školu online systém  pro ostatní spolužáky.  Všichni odcházeli ze školy s online připojením a ještě jsme stihli udělat dvě rychlé informativní schůzky pro rodiče nejnižších ročníků.

Ve škole jsme od počátku stanovili mantinely pro žáky, učitele a rodiče. Rodič měl možnost volby  ze dvou možností. Buď se mohl rodič sám zapojit do vyučování svého dítěte dle mimořádně schválené obdoby individuálního vzdělávacího plánu, tedy převzít celou zodpovědnost a požádat o to ředitele školy, nebo zajistit, aby se dítě učilo online s námi a zodpovědnost byla na učiteli. Nikdo z rodičů nešel do první varianty. V druhém trojročí jsme měli jen několik dětí, které jsme museli dohledávat, ale to byly děti, které potřebovaly speciální pomoc, a my jsme věděli již z předchozí práce ve škole, že potřebují nějakou naši větší podporu a rádi jsme do nich tuto podporu a  čas investovali.

Nejvíc problémů souviselo s technikou a s tím, že bylo potřeba, aby rodiče pochopili, že kvalita připojení a kapacita jejich routeru dělá problémy všem. Naší dohodou je, že se vidíme a slyšíme a učitel rozhoduje o vypnutí mikrofonu a videa. Pro mne jako pro učitelku bylo rozhodující, abych všechny děti viděla a měla plus mínus jasno, jak se mnou jdou. Jsem zvyklá mít s dětmi kontakt a učit do temné obrazovky bez možnosti vidět svoje žáky a jejich reakce by pro mne bylo úplně zoufalé. Musela jsem hodnotit svoje emoce  v nové situaci, kdy jsem přemýšlela, jak mne to, že nejsem s dětmi blízko, stresuje a  jak mám vytvářet nové podněty a přemýšlet o nových kontaktech pomocí online přenosu.

V prvních týdnech online přenosů bylo nutné také ujasnit situaci rodičům a rovněž jasně čelit jejich krizím a jejich úzkostem z dané situace. Máme ovšem skvělé rodiče a většinu z těchto situací jsme zvládli. Podpora rodičů patří do práce naší školy, a to přesto, že si to většina rodičů neuvědomí, protože nemá srovnání s tím, jak vypadá nepodpora. Jen někteří nemají hranice a chtěli by více. Bylo jasné, že rodiče jsou vyděšeni a bylo jasné, že musíme pomoci všem. Najednou jsme se stali nejen učiteli, ale horkou linkou technických problémů. Nejvíce problémů dělala věta: „Vám ten přenos nefunguje.“  Museli jsme přijít na to, jak na ni odpovídat a často ji přehrát na verzi „A jaký máte router? Kvalita Vašeho připojení ovlivňuje přenos nejen u Vás, ale také u nás všech.“  Za dobu online přenosů jsme byli v online spojení se všemi žáky. Někdy jsem si  představovala, jak  se problémy žáků jako je nesoustředěná pozornost a nechuť do učení  jistého předmětu  spojují s technikou žáka a najednou se objeví na technických závadách přenosu, na poruchách kamery a mikrofonu. V 6. třídě jsem musela čelit časté poznámce „nejde mi kamera.“  Ale i tenhle problém jsme zvládli radou: „Tak si musíš zkontrolovat Antivir anebo přeinstalovat prohlížeč.“ Většinou se věci vyřešily tak rychle, že se prohlížeče nepřeinstalovávaly. Online vyučování byla velká výzva samostatnosti a velká výzva nepodlehnout stížnostem na to a ono a povzbuzovat k vyřešení. Až nyní na konci května sama na sobě vidím, jak to bylo náročné.

Od začátku jsme se žáky od 4. třídy měli několik typů komunikace a především WhatsAppové skupiny na to, aby žáci psali učiteli, kdyby se ztratili. V jedné třídě se WhatsAppové skupiny začaly rozmnožovat tak, že oficiální komunikace se přenesla do paralelní WhatsAppové skupiny, což způsobilo potíže. A tak jsme společně museli hledat hranice dohod a opakovat si je a znovu se k nim vracet. Pochopitelně to žáci neumějí a pochopitelně nechtějí hledat učitele, když je nějaká neobvyklá situace a třeba jeden onemocní. Raději se chtějí ztratit a raději si chtějí  říci „Ti učitelé jsou mimo, hledat je nebudeme, není to naše práce.“  A my jsme se je snažili naučit, že to je naše společná zodpovědnost.

 

Při vyučování jsme viděli velké výhody online vyučování a shodli jsme se na tom, že v českém jazyce, matematice je velkou výhodou to, že každý žák pracuje svým tempem a my vidíme jeho práce na sdíleném souboru. Nejspíš to bude věc, kterou přeneseme do školního vyučování. Velmi se nám osvědčil návyk, který jsme měli již z předchozích let, že zadáváme jako domácí práce soubory úkolů a žáci si volí vlastní tempo práce a vlastní čas práce a my je povzbuzujeme k tomu, aby si dokázali práci zorganizovat tak, že bude odevzdána v termínu. Čas splnění zadaného úkolu je často týden či čtrnáct dní. Věci mimo to procvičujeme ve škole a prezentujeme problémy, se kterými si žáci nevědí rady. V obou předmětech bylo velkou výhodou naučit se sdílet svoji práci pro ostatní, ale výhodou bylo i sdílení práce jen mezi žákem a učitelem. Velkou výhodou se to ukázalo v tvůrčím psaní, kdy žáci a učitel sdíleli tvůrčí psaní a dokázali si pak v klidu a soukromí promluvit o tom, jak psaní posunout a na čem je třeba pracovat. Tahle se v šesté třídě běžně nevyučuje, spěli jsme pomalu k podobnému stylu práce, který jsme znali ze zahraničních škol. V tomto ohledu nám koronavirová situace prostě pomohla. Také jsme byli připraveni zřízením školního blogu – www.hermanekblog.cz  -  kde jsme mohli práce zveřejňovat.  To přece všichni chápou, že tvůrčí psaní bez zveřejnění nemá smysl.

Jinak jsme vyučovali zeměpis a dějepis či jiné objevitelské předměty. Ukázalo se, že objevitelské předměty a opět Google učebna jsou skvělé. Nasdíleli jsme dopředu odkazy na video, otázky a testy a při vyučování se žáci snadno orientovali. V dějepise používám velmi často části filmů či naučné programy a často jsem je zadávala jako domácí poslechy.  A teď se staly součástí hodin. Můj druhý kolega historik je již dlouho nadšenec do online výuky a vytváří si vlastní stránky s historickými úkoly www.ucenikvalitne.cz.

Vyučování jazyků bylo vlastně normální, protože tento školní rok jsme namísto vyučování v jedné velké třídě rozdělili žáky do menších skupinek a učí se jazyk po 3 či 4 žácích. Tyto skupinky se překlopily do online vyučování. Záleželo hodně na učiteli, v jaké kvalitě je překlopil, a u nás byla různá kvalita, od opravdu naprosto úžasného učení po trochu unavené online učení.

Vedení školy rozhodlo, že se online budou učit jen zásadní předměty:  čj, m, aj a n a pak objevitelské předměty – prvověda a dějepis, zeměpis, přírodopis a fyziko-chemie.

Přírodopis se učil moc dobře. Většina dětí trávila čas venku na zahrádkách a tak interaktivita v tomto předmětu byla veliká. Také v tomto předmětu byla velká komunikace v naší facebookové skupině Heřmánek Praha, která je uzavřená pro rodiče a přátele školy. Myslím si, že tato skupina udělala svoji práci. Učitelé, žáci a rodiče sdíleli fotografie o svém životě a o tom, jak se jim daří doma, jak vypadá jejich domácí učení.  Myslím si, že tato skupina byla takovým pojítkem pro rodiče, kteří chtěli udržet spojení a být potěšeni či mít nějaké informace. Ve skupině také probíhaly různé výzvy fotografické či výtvarné a literární.

Z výchov se na škole učila online hudební výchova a dramatická výchova. Obě hlavně zpočátku hodně pomohly dobré náladě žáků. Poslouchat hudební výchovu nebylo nic snadného, vzhledem ke zpoždění přenosů jednotlivých částí  hodiny, ale šířila dobrou náladu a soudržnost a zazpívat si bylo moc fajn. Dramatická výchova, tedy nácvik divadla Past na myši, probíhala online spontánně v 6. třídě. Žáci se společně učili text.

Tři měsíce výuky online  v 6. třídě mě naučily více pracovat v Google výukovém prostředí. Rozšířili jsme a prohloubili mnoho věcí, které se objevovaly v naší výuce a byly inspirované semináři Montessori pro druhý stupeň. Především jsme rozšiřovali základní princip - zodpovědnost žáka za vlastní výuku. V českém jazyce mělo vyučování online úplně jiný pohled na dálku, než má na blízko. Bylo nejen možné, ale i nezbytné předat žákům větší zodpovědnost. Situace mi dala větší odvahu předávat zodpovědnost i až se budeme vidět. Již několik let jsme zadávali domácí trénink a to na měsíc, 14 dní. Pomáhala jsem žákům s tím, aby svoje úkoly zvládli ve vlastní režii a ve svém čase a úspěšně. Nyní se tato dovednost v naší spolupráci objevila jako základní a já jsem ji  mohla prohloubit a více nechat děti samostatně pracovat a nést svoji zodpovědnost. 

Potvrdilo se mi ve výuce, že nepotřebuji učebnici, jen okrajově. Je někdy jednodušší využít pro trénování gramatiky co nejlehčí formu - jako je Umíme česky. Prostě si vysvětlíme jazykový systém, který trénujeme. Vysvětluji do té doby, dokud nepochopí poslední žáci.

Další ohromná zkušenost je individuální tempo. Žáci,  kteří pochopili, se  již od vysvětlování odpojovali a  samostatně trénovali. Měli zadané úkoly a vybírali si, který bude první a který druhý. Volili si úroveň a postup.  

Ne všichni dokáží pracovat v nastaveném systému. Práce vyžaduje jisté množství čestnosti a pochopení smyslu toho, že pracuji pro sebe. Ale atmosféra celkové práce a to, že většina žáků tento systém zvládne, přinese i pro nováčky velkou míru motivace se posunout a začít se učit pro sebe. 

A pochopitelně jsme zažívali radost z objeveného či radost ze zvládnutého. Být u takového nadšení je pro učitele velká odměna. 

 


 

Poslech rodičů a prarodičů

Moje skvělá 83 letá tchýně, která u nás byla při koronavirové epidemii, chodila poslouchat divadlo a hodiny dějepisu. O divadle říkala, že to je jako rozhlasová hra a hodiny dějepisu moje a kolegů chválila a říkala, jak jsou zajímavé. Je milá. Ale neposlouchali nás jen žáci a moje rodina, ale poslouchali nás i rodiče, a to neustále. Ze začátku jsme si všichni uvědomovali, že kdesi mimo obrazovku sedí maminka a je napjatá a sleduje, co se děje. Poznali jsme to z obličejů dětí, nejsme žádná párátka a svým dětem rozumíme. Já jsem maminky vítala a byla jsem ráda, když jsem je na monitoru viděla. K dramatické výchově a k divadlu bych ráda podotkla, že v online přípravě na představení úplně jinak vynikl hlas a kvalita četby. A bylo nutné číst dobře a vzájemně se poslouchat – to byla výborná práce a nejspíš to je i dobrá inspirace do budoucnosti.

 

Ve škole připravujeme online projekty, měli jsme připravovat prezentaci projektů napříč třídami  4. – 6. ve skupinách a 3. třída samostatně. Ale to už bylo hodně složité, jak jsme zamíchali online prostorem a začali tvořit skupinkové setkání. Práce běží, ale jakž takž. Nejlepší částí práce bylo zprovoznění školního účtu Minecraftu a to, že někteří  pařiči mohou projekt realizovat v Minecrafu. No řekněte, výbuch sopky a Minecraftový svět, to sedí.

 

 

Další věci 

Nastavení učitelů

Zpočátku jsme si byli vědomi, že učíme za velké přítomnosti rodičů. Myslím, že učíme naše školní děti dlouho a dokážeme rozeznat, kdy jsou samy a uvolněné a kdy jsou někde mimo obrazovky rodiče. Pro mne osobně byla rodičovská přítomnost příjemná a pomoc rodičů byla velmi vítaná. Pomoc rodičů jsme jasně potřebovali, i když si myslím, že jsme rodiče nezatěžovali a nesnažili se z nich dělat domácí učitele. Ale nejspíš i přes naši snahu těmi domácími učiteli byli. Rodiče převzali naši obvyklou práci - dodat vyučování energii a udržet jistý řád a pořádek v mladších třídách. Učila jsem ve 4. třídě, kde žáci zvládali hodiny již sami, a také v 6. třídě, kdy rodiče pomáhali dětem první týdny a děti se osamostatňovaly a postupně nepotřebovaly rodiče, kteří chodili do práce. Jen málokdo z 6. třídy měl za sebou pomoc rodičů. Myslím, že starší děti byly již plně samostatné a plně schopné domluvit se s učitelem samy. 

 

Velkou prací pro učitele v koronavirové epidemii bylo ujistit rodiče, že se věci zvládnou, a navázat spolupráci. V některých případech jsme pomáhali rodičům s tím, jak se naučit zacházet s našimi online systémy a tak někteří z nás, včetně kanceláře, jsme také fungovali jako call centrum. Rodičovské schůzky, tripartitní sektání a porady byly také online. 

 

Výhody online vyučování

 

Ukázalo se, že online výuka a jakékoliv připojení je pomůckou, která může usnadnit a urychlit výuku. Zvláště v tak velkém městě jako je Praha si dovedu představit, že již dále budeme organizovat online porady a další podobné akce. Dokonce i naše tripartitní schůzky online by mohly být velkou pomocí. Na druhou stranu vztah je vztah a být se žákem nablízku, vzájemně cítit svoji energii, svoje emoce, nálady a budovat spolu vztah je nezbytné bez online přenosů. Myslím si, že jsme mohli v online době využít dobrých vztahů ve škole mezi žáky, mezi učiteli a i s rodiči, ale nevěřím tomu, že by nám dlouhodobě online pomohlo. Ano, řekla bych,  jde to a zvládli jsme to, ale na konci května se začala síla učitelů snižovat a děti byly unaveny. To je asi na konci května normální. Naše škola je postavena na vztahu učitele a žáka a na vztahu žáků vzájemně a velkou pomocí a podporou jsou také naše vztahy s rodiči a jejich nepředstavitelná podpora vyučování - normálně i online. Vztahy jdou podpořit online, ale nejsou jen o online budování. Často jsem přemýšlela, jak emoce a také nechutě přecházejí do elektroniky. Když byl žák unavený, nějak se mu rozbila kamera anebo mikrofon. Nebylo to vždy, ale často jsem měla pocit, že žáci přenášejí svoje emoce na počítače (vtip). 

 

Samostatnost byla jednou z výhod, kterou nám přinesla epidemie korovaviru a učení online. Ve škole jsme se hodně snažili rozvíjet samostatnost dětí, ale v tom byla krize velkou inspirací, protože nás vhodila do opravdové příležitosti k osamostatnění dětí. Před 6 lety byla moje kolegyně na semináři ve Velké Británii, kde se učila o možné individualizaci vyučování pro každého žáka ve třídě. Stejně tak já jsem se v předchozích letech učila na Montessori seminářích o způsobech organizování druhého stupně.  Vcelku se všechny teorie shodovaly s tím, co jsme cítili, že je správné. Jde o to, že žáci na druhém stupni (třetí trojročí, 7. - 9. třída) vlastně potřebují svoje tempo a již se naučili velké množství základů, ale každý potřebuje procvičit něco starého a něco nového. V období třetího trojročí se nadání dětí rozvine do úplně jiných časových potřeb pro práci žáků, takže učit frontálně je velmi náročné či časově neefektivní a děti zdržuje. Učili jsme se organizovat odlišné úkoly dětí  a odlišnou rychlost. 

 

Při první organizaci online výuky si mohla většina učitelů způsob vyučování zvolit. Vytvořili jsme technické zázemí a žádali jsme učitele, aby si rozdělili hodiny. Všichni měli tendenci si udělat z hodin individuální výuku. V 1. trojročí se tedy  celé 3 měsíce více učilo tak, že učitel byl s jednotlivým žákem. Nejvíce žáků ve skupině jsme učili v druhém trojročí a nejvíce dětí, které jsme učili online,  bylo 12 žáků 6.třídy. Má to několik důvodů.  Jednak nemáme více žáků ve třídě a jednak si ani při online nedovedeme představit, že bychom neměli možnost aktivních kontaktů s žáky, možnost komunikace a možnost spolupráce. Aby se učitelé nepřetížili, muselo jim vedení školy pomoci v prvních 14 dnech organizací práce, tak aby odpovídala jejich pracovnímu úvazku, ale také jejich lidským možnostem. 

 

Nevím, jak to je, ale naše škola má velké štěstí na učitele. Když jsme se druhý školní den sešli, všichni jsme se domluvili na online učení a nikdo nebyl proti. Každý se snažil, jak uměl, ale celkem zkušenosti našich učitelů a jejich schopnost zorganizovat si výuku online byly dobré. Učitelé měli pravidelnou podporu jednou týdně na poradách, ale jinak si museli poradit velmi samostatně a samostatní a zodpovědní byli. Kancelář - tedy jedna pracovnice kanceláře - byla naprosto skvělá a zvládla komunikaci se ztracenými žáky a rodiči nejlépe, jak mohla. 

 

V Heřmánku se svět točil dál i při pandemii. Vidina návratu do normálu nás hnala i k tomu, že jsme do online světa převedli i zápisy do 1. třídy a dalších tříd včetně přijímacích zkoušek do budoucí 6. třídy.Neúnavně jsme organizovali setkávání vedení školy s rodiči, kde si alespoň takto na dálku sdělili vzájemné vize školy a rodiny. Školní zralost budoucích prvňáčků prověřila pak zkušená paní učitelka také online.  Jsme škola hodně založená na vztazích a osobní kontakt je pro nás velice důležitý. Přesto jsme i takto dokázali uzavřít nábor do první třídy.

Budoucím šesťákům jsme připravili i online testy z českého jazyka a matematiky. Následoval také rozhovor s rodiči a individuální konzultace s žákem. Máme radost, že se k nám od příštího roku přidají další skvělí studenti. Ještě nyní na konci června probíhají testy. 

Zpočátku jsme si byli vědomi, že učíme za velké přítomnosti rodičů. Myslím, že učíme naše školní děti dlouho a dokážeme rozeznat, kdy jsou samy a uvolněné a kdy jsou někde mimo obrazovky rodiče. Pro mne osobně byla rodičovská přítomnost příjemná a pomoc rodičů byla velmi vítaná. Pomoc rodičů jsme jasně potřebovali, i když si myslím, že jsme rodiče nezatěžovali a nesnažili se z nich dělat domácí učitele. Ale nejspíš i přes naši snahu těmi domácími učiteli byli. Rodiče převzali naši obvyklou práci dodat vyučování energii a udržet jistý řád a pořádek v mladších třídách. Učila jsem ve 4. třídě, kde žáci zvládali hodiny již sami, a také v 6. třídě, kdy rodiče pomáhali dětem první týdny a děti se osamostatňovaly a postupně nepotřebovaly rodiče, kteří chodili do práce. Jen málokdo z 6. třídy měl za sebou pomoc rodičů. Myslím, že starší děti byly již plně samostatné a plně schopné domluvit se s učitelem samy. 

 

Velkou prací pro učitele v koronavirové epidemii bylo ujistit rodiče, že se věci zvládnou, a navázat spolupráci. V některých případech jsme pomáhali rodičům s tím, jak se naučit zacházet s našimi online systémy a tak někteří z nás, včetně kanceláře, jsme také fungovali jako call centrum. Rodičovské schůzky, tripartitní sektání a porady byly také online.  

 

Ukázalo se, že online výuka a jakékoliv připojení je pomůckou, která může usnadnit a urychlit výuku. Zvláště v tak velkém městě jako je Praha si dovedu představit, že již dále budeme organizovat online porady a další podobné akce. Dokonce i naše tripartitní schůzky online by mohly být velkou pomocí. Na druhou stranu vztah je vztah a být se žákem nablízku, vzájemně cítit svoji energii, svoje emoce, nálady a budovat spolu vztah je nezbytné bez online přenosů. Myslím si, že jsme mohli v online době využít dobrých vztahů ve škole mezi žáky, mezi učiteli a i s rodiči, ale nevěřím tomu, že by nám dlouhodobě online pomohlo. Ano, řekla bych,  jde to a zvládli jsme to, ale na konci května se začala síla učitelů snižovat a děti byly unaveny. To je asi na konci května normální. Naše škola je postavena na vztahu učitele a žáka a na vztahu žáků vzájemně a velkou pomocí a podporou jsou také naše vztahy s rodiči a jejich nepředstavitelná podpora vyučování - normálně i online. Vztahy jdou podpořit online, ale nejsou jen o online budování. Často jsem přemýšlela, jak emoce a také nechutě přecházejí do elektroniky. Když byl žák unavený, nějak se mu rozbila kamera anebo mikrofon. Nebylo to vždy, ale často jsem měla pocit, že žáci přenášejí svoje emoce na počítače (vtip). 

 

Samostatnost byla jednou z výhod, kterou nám přinesla epidemie korovaviru a učení online. Ve škole jsme se hodně snažili rozvíjet samostatnost dětí, ale v tom byla krize velkou inspirací, protože nás vhodila do opravdové příležitosti k osamostatnění dětí. Před 6 lety byla moje kolegyně na semináři ve Velké Británii, kde se učila o možné individualizaci vyučování pro každého žáka ve třídě. Stejně tak já jsem se v předchozích letech učila na Montessori seminářích o způsobech organizování druhého stupně.  Vcelku se všechny teorie shodovaly s tím, co jsme cítili, že je správné. Jde o to, že žáci na druhém stupni (třetí trojročí, 7. - 9. třída) vlastně potřebují svoje tempo a již se naučili velké množství základů, ale každý potřebuje procvičit něco starého a něco nového. V období třetího trojročí se nadání dětí rozvine do úplně jiných časových potřeb pro práci žáků, takže učit frontálně je velmi náročné či časově neefektivní a děti zdržuje. Učili jsme se organizovat odlišné úkoly dětí  a odlišnou rychlost. 

 

Při první organizaci online výuky si mohla většina učitelů způsob vyučování zvolit. Vytvořili jsme technické zázemí a žádali jsme učitele, aby si rozdělili hodiny. Všichni měli tendenci si udělat z hodin individuální výuku. V 1. trojročí se tedy  celé 3 měsíce více učilo tak, že učitel byl s jednotlivým žákem. Nejvíce žáků ve skupině jsme učili v druhém trojročí a nejvíce dětí, které jsme učili online,  bylo 12 žáků 6.třídy. Má to několik důvodů.  Jednak nemáme více žáků ve třídě a jednak si ani při online nedovedeme představit, že bychom neměli možnost aktivních kontaktů s žáky, možnost komunikace a možnost spolupráce. Aby se učitelé nepřetížili, muselo jim vedení školy pomoci v prvních 14 dnech organizací práce, tak aby odpovídala jejich pracovnímu úvazku, ale také jejich lidským možnostem. 

 

Nevím, jak to je, ale naše škola má velké štěstí na učitele. Když jsme se druhý školní den sešli, všichni jsme se domluvili na online učení a nikdo nebyl proti. Každý se snažil, jak uměl, ale celkem zkušenosti našich učitelů a jejich schopnost zorganizovat si výuku online byly dobré. Učitelé měli pravidelnou podporu jednou týdně na poradách, ale jinak si museli poradit velmi samostatně a samostatní a zodpovědní byli. Kancelář - tedy jedna pracovnice kanceláře - byla naprosto skvělá a zvládla komunikaci se ztracenými žáky a rodiči nejlépe, jak mohla. 

 

Zpočátku jsme umožnili rodičům, aby se rozhodli a vybrali si ze dvou variant, jak budou učit. Jedna možnost se podobala naší administraci domácího vzdělávání a na základě  žádosti rodičů předložené řediteli školy jsme umožnili rodičům přebrat zodpovědnost za vyučování jako v homeschoolingu . Druhou možností bylo být online a setkávat se v našem stanoveném rozvrhu s našimi učiteli. Všichni rodiče si vybrali druhou variantu. To nás také vedlo k tomu, že jsme trvali na tom, aby žáci byli s učiteli on line. Zpočátku někteří žáci zkoušeli se ztratit, ale nedovolili jsme jim to a volali jsme jim. 

 

 

 

  • Recenze
Skupina
 
 
Vyhledávání článků