Koronavirová krize mě přepadla v období, kdy jsem byl sám nemocný (nicméně ne s COVID-19, měl jsem klasickou angínu), a jako každému převrátila život naruby. Zvlášť mě mrzelo zrušení všech výletů do zahraničí, které jsem si naplánoval na jaro, a to samozřejmě jak osobně, tak jako učitele, protože z každé cesty chytám inspiraci právě do výuky. Naše škola mezitím, než jsem se uzdravil, přešla kompletně na online výuku a já už nastoupil přímo do kybernetického světa. Naštěstí pro mě jakožto učitele IT nebyl takový přechod žádný problém, s mnoha programy jsem pracoval i dříve, navíc pro žáky již roky tvořím vzdělávací web Studium kvalitně, online výuky jsem se proto příliš nebál. Spíše mě však trápila nejistota, jak takový stav bude dlouho trvat. Ministerstvo několikrát posunulo celkové otevření škol, na což jsem musel reagovat změnou příprav - naučil jsem se, že často není možné tu samou přípravu pro klasickou výuku automaticky aplikovat na tu online. Navíc obecně příprava online příprav byla velmi náročná, zvlášť z počátku, kdy jsem více méně experimentoval a zjišťoval, co je možné a co nikoli. Nakonec se mi však podařilo vytvořit takový systém, který je nejen pouhou náhražkou skutečné výuky, ale v některých aspektech může být minimálně skvělým doplňkem.

Online výuka má totiž nejen své nevýhody, o kterých se často hovoří a píše, ale i své kladné stránky. Nevýhody jsou zřejmé - při online výuce ve větších skupinkách je to dost komplikovaná komunikace, chybí sociální kontakt, pokud někoho chcete zkoušet online, dotyčný si může informace vyhledat na internetu, nebo je těžké (u IT výuky) na dálku někomu poradit s nastavením programů. Nicméně má to i své kladné stránky - zvlášť pro individuální výuku je výborná. Učil jsem především český jazyk a dějepis, v menší míře IT. U českého jazyka mi přišlo, že individuální výuka je daleko efektivnější jak výuka ve škole ve třídě. Mohl jsem se stoprocentně věnovat každému zvlášť a jet podle jeho tempa, s někým více opakovat tvarosloví, s někým syntax a s někým naopak lexikologii. Někteří žáci se dokonce během online výuky zlepšili, což mě velmi potěšilo. U dějepisu jsou naopak individuální hodiny zbytečné a je spíš lepší, když se učí ve větším počtu žáků kvůli možné diskusi a debatám. Při výuce dějepisu ve více žácích jsme pak také mohli hrát online hry typu Riskuj! Na určité téma, které jsme probírali, jsem zpracoval otázky, a s žáky jsme je pak probrali právě formou online hry. Myslím si, že je taková práce i pojetí hodiny bavilo a mnohé z toho si pak i lépe pamatovali.

Co jsem se během koronavirové krize nejvíce naučil? Tak především jsem se velmi intenzivně vzdělával v oblasti IT - zvlášť v oblasti multimédií. Ano, samozřejmě jsem měl zkušenosti se stříháním videí, dabováním, mixováním hudby. Ale vždy jsem to využíval spíše jako zájmovou činnost, případně střih videa jsem využíval osobně pro úpravu videí vlastních či svých přátel. Nikdy jsem však nechtěl být youtuberem. Koronavirová krize mě však donutila využívat tuto oblast téměř denně. Pořídil jsem si tedy pořádný mikrofon nejen pro samotnou online výuku, ale i pro lepší zvukovou kvalitu při natáčení videonávodů. Multimédia a práce se zvukem se tak ze dne na den pro mě stal denním chlebem. Stejně tak jsem přehodnotil několik výukových strategií - pro vzdělávací potřeby svých žáků už několik let píšu vzdělávací web Studium kvalitně. Web je skvělá pomůcka do výuky, neboť informace na něm jsou dostupné kdykoli, a i v případě nemoci si žák může otevřít konkrétní materiál a vyzkoušet si práci. Stejně tak je výborný pro tvorbu různých testů a doplňovaček, kdy si kdokoli může otevřít sekci, která ho zajímá, a projít si ji. Nicméně systém přes web není vůbec vhodná pro samotnou komunikaci s žáky, pro sdílení souborů od nich a obecně pro přehlednost. Z tohoto důvodu jsem se konečně rozhodl pro své studenty založit i Google Classroom, které využívám pro komunikaci s nimi, a poté jim tam sdílím materiály z webu. Stejně tak pro přehlednost odevzdaných prací je Classroom ideální. Stejně tak jsem se ale naučil, že čas, který věnuji u počítače, musím kompenzovat sportem. S počítači pracuji téměř od mala, vždy jsem trávil mnoho času u něj, a to jak pracovně, tak studijně. Online výuka však tento čas zmnohonásobila. A tím nemyslím přímou online výuku, ale obecně práci na přípravách, tvorbu materiálů, natáčení videí. Zkoušení nových a nových programů. Abych tedy kompenzoval toho vysedávání u počítače, musel jsem se denně chodit projít do přírody. A velmi to pomáhalo. Dokonce jsem si turistiku zamiloval a nejspíš i předčí mé další sportovní aktivity - plavání, cyklistiku i kalisteniku. Zkrátka turistika mi velmi pomohla v těchto časech být v psychické pohodě.