Božena K. Němcová ze Surikat
Vánoce a Silvestr

Dnes je Štědrý den, den který mám nejraději  z celého roku. Všichni se sejdou.Vždy kolem jedenácté vyrážíme z našeho baráku. Tatínek připravuje štědrovečerní večeři a k tomu si dává  si vánoční edici piva .Vždy vypije alespoň tři až čtyři plechovky.

Já, můj přítel a  moje mamka nabíráme do auta naše babičky. Tu volá tatínek, a  z telefonu se ozve: ,,Už mám  všechno hotovo, co něco podniknout? Třeba jít na Karlův most, až vyzvednete všechny babičky. Co ty nato Báro?” ,,Jo, klidne, sraz  u Prašné brány.” Dojeli jsme k Prašné  bráně, a tam už čekal táta. Vyložili jsme babičky, i s vozíky a vydali se pěšky Celetnou ulicí  na Karlův most. Najednou začalo sněžit. Bylo to moc hezké na Štědrý den, bylo to  teda kouzlo. My s mým přítelem jsme běželi a drželi se za ruce. Babičky šly s rodiči dál a my jsme se objali a dali jsme si pusu, a potom jsme všechny ostatní doběhli. Prošli jsme se po Karlově mostě, zamířili  na  Staromák, na Kampu a i na Václavák a pak šupky dupky domů.

 

K večeři, byla kapří polévka, klobása, kapr, řízek, bramborový salát a malý dezert. Dojedli jsme jidlo,  a poté jsme ještě seděli u stolu, povídali si. Sedneme si všichni ke stromečku, a dáváme si dárky. Všichni dostali ponožky a voňavku, a já jsem dostala ještě  podprsenku a spodky s leopardim potiskem. Pak už zbyl pod  stromečkem už jen jeden poslední dárek. Byl to malý a ušmudlaný dárek. Sáhl pro něj můj přítel, a já byla překvapena proč. On se ohnul pro ten dárek, vrtalo mi to  hlavou. Pak si klekl  ke mě, rozbalil papír a otevřel. V krabičce byl  tenký stříbrný prstýnek s kamínkem. Zvolala jsem “ Óóóóó pane bože.” Michal řekl 

,,Vezmeš si mě? ” A slyšel jen moje: ,,Ano”.

 

 Poté jsme odvezli všechny babičky.Vrátili  jsme  jsme se domů a šli jsme hned spát. Ráno mi Michal řekl: “Jedeme na chatu, s kamarády které znáš, a budeme vyrážet ve dvanáct hodin.”Bylo už deset hodin, a Michal dodal: ,, Budeme tam až do 3.1. příštího roku. A oslavíme tam Silvestra a Nový rok 2031.

                                                                                                              

 

    Jeli jsme tedy na chatu s Michalovými kamarády. Cestou se mi udělalo blbě, vystoupila jsem z auta, a vyšlo to ze mě. Pote jsme jeli dál. Tušila jsem, že jsem těhotná. Až bude čas, musím to říct Michalovi.”Michale můžu na slovíčko až budeš mít čas prosím, jen ty a já.”,,Jo, za chvíli za tebou dojdu”.”OK”.(V Michalově hlavě: Co asi se mnou chce probírat doufám že se se mnou nechce rozejít, nebo mě opustit? Nebo že tady nechce  být s kamarády, to by bylo divné, vždyť je zná.) Vrtalo mu to hlavou. Vyšel po prudkých schodech za mnou do pokoje. Otevřel dveře, vešel a sedl si ke mě. “ Co se děje ?””Čekáme spolu dítě”. Michalovi spadl kámen ze srdce.” ,,To je bezvadný, hned to řeknu  kamarádům”. Ne, to ne, necháme si to jen pro nás. Posledni den v roce a taková novina, to je snad kouzlo. 


O 9 mesicu později :Byl to kluk, 3 kila a 53 centimetru, a jmenuje se Kuba.

 

 


 

    

 
  • Recenze
Skupina
 
 
Vyhledávání článků