Jsem fascinovaná a dívám se na ně s úžasem. V této fázi bych udělala chybu, kdybych s dětmi spolupracovala. Vždy si dopředu všechno pečlivě vysvětlíme. Na konci vysvětlování existuje mnoho otázek. Některé jsou k věci a některé jsou jen tak, abychom si popovídali. Ale to k tomu patří. Když se věci ujasní, je cíl jasný, na celém koberci najít a rozdělit podstatná jména, přídavná jména a slovesa. Možností je 300. Každá je napsaná na jednotlivé kartičce. Nejdříve se děti dohodnou, kam budou dávat kterou kategorii. A pak třídí a přidávají. Je jich celkem dvanáct a nerada o nich mluvím jako o třídě, protože to není třída v klasickém stylu. Je to aktivní pracovní skupina. Pak si každý vezme množství kartiček a třídí a vzájemně si je podávají. V této fázi se najde několik dětí, které řady začnou kontrolovat a pak dojde i na konflikty, kdy se přou, kam kartička patří. Vždy se divím, že se někdo z dětí neztratí a neveze se s ostatními a neschová se. I když je intenzita práce u každého jiná, tak každé dítě je součástí práce.

Každá aktivita ve škole má svůj čas a tak jsme v této aktivitě na vrcholu, za dva roky to bude jiné. Nepracujeme jen na jedné činnosti. Je to neuvěřitelné, ale vypadá to, že je práce v českém jazyce zábava a vzrušení. Při nové práci ve třídě okřáli dva chlapci, kteří by při klasické práci na místě v lavici byli zoufalí. Při nové práci ve třídě se projevuje dynamika vztahů a rozvíjejí se schopnosti spolupracovat. Někdy se musíme domluvit na tom, jak zlepšit spolupráci, aby třeba nesmělejší děti měly více možností se zapojit. Někdy se musíme domluvit na jiných věcech.

Jsou zde nepřítomni ti, kdo nám nejvíce pomáhají. Ti, kdo nám pomáhají a věří svým dětem, že se dobře zvládnou věci naučit, jsou tou dobou v kancelářích a na jiných místech v Praze. V klidu pracují a velmi věří svým dětem a nám, že to zvládneme.

 

Mirka Adamcová