Pavel Pernica
Jak jsem prožil karanténu
Pavel Pernica je dobrá duše a náš učitel hudby, který učil hudební výchovu on line.
Přiznám se, že jsem strach z epidemie příliš neprožíval, dokud nezavřeli školy. První zkušenost,
kterou jsem získal byla, že když začnu více myslet na druhé, tak se strachy o sebe zmenší. Tak jsem se
začal snažit povzbuzovat druhé. Strach o sebe se po několika dnech úplně rozplynul během jedné online
bohoslužby, strach o blízké po několika modlitbách, kdy mne zaplavil vnitřní pokoj. Také jsem nevěděl,
jak přežiju několik měsíců sám v garsonce... Ale v tom mi volá dávný kamarád ze sousední „vesnice“, jak
se mám a jestli se nechci jít projít ven. Tak jsme začali chodit na procházky 3 – 5x týdně, což za
„normálního provozu“ je u mě nemyslitelné. Zároveň jsem chodil 2 – 3x týdně krmit školní zvířata (do
školy to mám 4 km přes les). Později jsem si přivezl do Prahy kolo, když už to šlo. No a výuka? On line
mi docela vyhovuje, děti jsou po menších skupinách kratší dobu, což zaručuje lepší kázeň a je to méně
náročné na přípravy. Otázkou ale zůstává, nakolik to vyhovuje dětem... S dětmi jsme zažili chvíle
radostné, ale také někdy nervy kvůli špatnému spojení. Díky těmto nervům jsem se posunul v oblasti
online technologií. Práce některých dětí se v karanténě výrazně zlepšila, některé (z cizojazyčných rodin)
se zase na výuku ani nedostavily. S Vědátory jsme si dovolili dokonce takový husarský kousek, že jsem
děti rozdělil na sólistu a sbor, což je online téměř nemožné kvůli zpoždění způsobeným internetem, ale
oni to zvládli!
V karanténě jsem také vytvořil jedno soukromé hudební video, což mne osobně nadchlo
a rozhodl jsem se v tom pokračovat. V současnosti vytvářím 4 videa pro Heřmánek, „skamarádil“ jsem se
více s hudebním software Cubase, takže v mnoha ohledech pro mne byla karanténa přínosná... Prý jsem
se dokonce trochu zakulatil v obličeji... No a také jsem se posunul v bakalářské práci, kterou mám
odevzdat za půl roku.
- Recenze
Skupina
Vyhledávání článků